Naše škola

Historie, současnost a projekty

Historie

Dvacátého osmého března 1933 zlínský pěvecký spolek Dvořák rozhodl, že "zřídí ve městě hudební školu, v níž se vyučuje hře na housle a klavír, dále zpěvu sborovému a sólovému, jakož i rytmice". O žáky neměla nouzi, v prvním roce se jich zapsalo 85. "Městská hudební škola Dvořák" nejprve sídlila v budově zlínského zámku, později se přestěhovala do Komenského školy, dnešní krajské knihovny. "Chceme své žáky seznámit se základy hudby a zpěvu, naučit je hudbě v praxi i teorii a poskytnout jim tak možnost nejen bráti z hudby a zpěvu radost ze života, ale chceme je naučit poznávati krásno a tak jim dávati víru v život, " psalo se v první výroční zprávě. Po dvou letech se ředitelem stal Josef Jírů a pro školu nastalo úspěšné období. Hudební ústav rozšiřoval svou nabídku a na konci roku 1939 měl 13 učitelů a 344 žáků.
V témže roce se jeho absolventi podíleli na zřízení symfonického orchestru, dnes Filharmonie Bohuslava Martinů. „Naše hudební škola jest součástí našeho zlínského života. Založili jsme ji s vědomím, že hudba přináší lidem radost a tím přispívá k jejich štěstí,“ napsal v lednu 1944 starosta Dominik Čipera. Škola se stěhuje do prostor na dnešní Štefánikově ulici. Po osvobození republiky byla škola zestátněna a dostala název Městský hudební ústav.

V jeho rámci ve Zlíně vznikla i první státní hudební škola vyššího typu v českých zemích – Vyšší hudební škola (1949). O deset let později se přestěhovala a dnes ji známe jako kroměřížskou konzervatoř. Rok 1961 přinesl škole nový název i ucelenou strukturu výuky. V nově přejmenované "Lidové škole umění" vznikl vedle hudebního oboru, literárně-dramatický, taneční a výtvarný obor. V sedmdesátých letech měla škola 800 žáků a pouze 20 tříd. Významná změna názvu školy byla v roce 1991, kdy se z "lidušky" stala základní umělecká škola. Od roku 2006 jako největší škola zlínského regionu nese název Základní umělecká škola Zlín.

Současnost

Základní umělecká škola Zlín poskytuje základy uměleckého vzdělávání ve 4 oborech: hudebním, literárně-dramatickém, tanečním a výtvarném.

Kapacita: 1400 žáků

cca 70 zaměstnanců

Místa poskytovaného vzdělávání: Zlín – Štefánikova 2987, Hluboká 3690, ZŠ Komenského I, Slušovice, Štípa, Trnava, Vizovice,  Všemina

Projekty

Projekt - Kdo hraje, nezlobí I, II, III

Na ZUŠ Zlín probíhá projekt od roku 2015 s názvem „Kdo hraje, nezlobí I, II, III“. Jedná se o projekt v rámci primární prevence, který je podpořen Zlínským krajem. V rámci projektu jsou řešeny zvláště tyto cíle:

1. Specifikace (pomocí kvalitativního výzkumu) faktorů primární prevence rizikového chování (dále účinné faktory) účinných prostřednictvím specifického pedagogického působení školy.
2. Vydání metodické publikace s názvem „Tvořivost (nejen) jako prevence rizikového chování“ vycházející z výše uvedeného výzkumu, která bude obsahovat metodická doporučení
   a postupy směrem k posílení daných účinných faktorů.
3. Distribuce této příručky pedagogům základních uměleckých škol (dále ZUŠ) Zlínského kraje.
4. Realizace „Základního metodického školení“ pro pedagogy, které posílí kompetence pedagogů aplikovat metodická doporučení dané příručky ve výuce na ZUŠ.
5. V rámci výše uvedeného školení bude provedeno šetření aktuálních potřeb pedagogů (v rámci práce s žáky s problémovým chováním) a na jeho základě bude koncipován
   a realizován seminář vedený odborníkem z praxe týkající se konkrétní pedagogicko-psychologické práce s žákem s problémovým chováním v rámci výuky.

 Základním výchozím předpokladem projektu je fakt možnosti specifického působení ZUŠ na žáka v rámci systému českého školství. Výuka na ZUŠ má několik specifik, která mohou výrazně posílit preventivní potenciál v rámci práce s žáky s rizikovým chováním. Mezi tyto faktory patří především:

1. Dobrovolnost výuky – tedy větší motivovanost žáka k práci v dané škole a tím větší možnost formativního působení na jeho osobnost.
2. Umění jako účinný prostředek naplňování metapotřeby sebeaktualizace. – Nejnovější výzkumy dané oblasti potvrzují, že umění, resp. tvůrčí práce, má potenciál naplňovat nejvyšší potřebu sebeaktualizace i přes nenaplněnost nižších základních psychických potřeb. Žáci s rizikovým chováním nemají často naplněny základní psychické potřeby, které není možno saturovat v rámci pedagogického působení na základních školách; ukazuje se však, že prostřednictvím výuky umění na základních uměleckých školách toto možné je.
3. Individuální práce a práce v hromadné výuce s fokusem na sociální vazby žáků. – Výuka na ZUŠ je organizována buď individuálně, kdy má pedagog možnost žáka dlouhodobě ovlivňovat a vytvořit si s ním pedagogický vztah, který je základním předpokladem účinného preventivního působení; nebo hromadně, kde je však skupina žáků v rámci estetické práce organicky propojována a fenomény jako vzájemná důvěra, spoluzodpovědnost aj. jsou základními principy hromadné umělecké práce (např. jeden ze stěžejních, klasifikovaných předmětů literárně-dramatického oboru nese přímo název „Práce v souboru“). Ukazuje se, že výše popsané principy jsou stěžejní při intervenci specifických a nespecifických poruch chování.

Značný „preventivní potenciál základního uměleckého vzdělávání“ není na ZUŠ plně využit.  Proto je realizován výše popsaný výzkum a připravována publikace, která definuje specifika preventivního potenciálu základního uměleckého vzdělávání tak, aby byl tento efektivně v rámci výuky na ZUŠ využíván.

Projekt - Jedinečností uměleckého výrazu k inkluzivnímu uměleckému vzdělávání (OPVV na MŠMT)

Projekt je zaměřen na podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami při výuce uměleckých disciplín a v umělecké výchově na MŠ, ZŠ, ZUŠ, konzevatoří, na komplexní podporu stávajících i budoucích pedagogů, přičemž vychází z poznání jedinečnosti umělecké produkce žáků se SVP.